Argon Biblack Barabel

V těchto dnech jsme se s paničkou, Maminkou a Charlym zúčastnili výcvikového kníračího tábora ve Cvikově. Po příjezdu jsme my, čtyřnožci, byli uvázani a sledovali, jak se krok za krokem staví stan, stánek, rozkládají židličky a ostatní kempovací předměty. Když bylo dílo dokonáno, šli jsme si prohlédnout blízké okolí a označkovat, co se dalo.

V dalších dnech se již začalo výcvikařit... každé ráno, až na dva dny, kdy se konaly zkoušky, a den, který měl fungovat jako odpočinkový, se chodilo (jezdilo) na stopy. Pro mě naprosto nejlepší činnost, no uznejte, kdo by se rád nenažral už takhle po ránu. 

 Dopoledne jsme byli s Charlym uloženi u stanu a čekali, až si nás paničky vyzvednou a my se budeme moct zakousnout do figuranta na obranách. Já jsem chodil na tzv. hlídačky (nebo alespoň takhle tomu říkávala panička)... na táboře jsem s touto činností úplně začal, ale vážně mě to chytlo. To víte, vytáčecí šeltie a figurant, ideální spojení.

Násleně jsme byli s Charlym opět uvázáni (prý abychom si dostatečně odpočinuli před pozdně odpoledním výcvikem) a mezi tím se paničky ládovaly obědem.

 Jelikož byla děsná vedra, až se nedalo dýchat, startovala moje panička téměř každé odpoledne auto a vyráželi jsme se schladit do rybníka. Tam jsme se s Charlym a Winky (střední černá kníračka, která nám druhý týden dělala společnost) vždy perfektně vymáchali a osvěžili...já se dokonce asi dvakrát odhodlal k pár tempíčkům, abych chytil míček...řeknu Vám, nic moc !

 Po koupeli a uschnutí, které proběhlo během chvilky, jsme se vždy vraceli na cvičiště, kde jsme se snažili o nějakou poslušnost. První dny jsem byl za hvězdu, která však postupně uhasínala a ve středu už vyhasla dočista. Dali mi proto den volna, abych nabral síly a všem tamním kníračům ukázal, zač je toho šeltie.

V pátek už jsem byl zase fit, a tak se panička rozhodla, že mě dotáhne v sobotu na zkoušku. Tam jsem se však nedostal, jelikož skleróza není rozhodně záležitostí starých lidí (ne že bych chtěl paničku urážet)... ale každopádně jsem neměl s sebou ve Cvikově průkaz původu a tudíž vyvrcholení mé tvrdé práce zkouškou jaksi nebylo možné .

I tak jsme si z letošního tábora odnesli obrovské množství nových zkušeností a je už jen na nás...tedy na paničce, já jsem talent od přírody...kam se během následujícího roku dobereme.

Pac a pusu, Váš Argínek !